discourse

Při příležitosti nadcházejícího stažení posledních britských vojáků z Iráku se v Británii opět ozývá volání po veřejném přezkoumání důvodů pro účast na této „americké“ válce. Samo o sobě to není nic až tak zajímavého, ale zarazilo mě, jak konzistentně i odpůrci války začínají slovy: „Jsem rád(a), že je Saddám pryč, ale ...“. Důvod, proč je daná osoba ze Saddámovy absence štěstím bez sebe, znějí většinou „byl to diktátor“, „použil chemické zbraně proti vlastním lidem“, „vedl policejní stát“, nebo dokonce „během své vlády zabil 200 lidí denně“.